Jako lektorka předškolních pedagogů ukazuji nejen paním učitelkám, ale i rodičům, jak si upravit vztah sama k sobě i k druhým, aby byli tím nejlepším příkladem pro své děti (ať už doma nebo ve školce).
Když něco nejde jedním způsobem, půjde to jiným. Ale co když nevíme, jak? Nevidíme jiný způsob, jinou cestu? Neznamená to, že jiná cesta neexistuje. Jenom jsme ji zatím nenašli nebo k ní nedošli. Ještě jsme ji neobjevili. Je zatím schovaná za rohem. Za něj přece nevidíme. Až přijdeme k tomu rohu, tak zjistíme, co je za ním. Je to stejné,...
Dnešek bude o nostalgii. Když byly děti malé, většinou hned po vysvědčení odjely s vodáckým oddílem na tábor. A já měla první týden v červenci takřka pro sebe (nebo pro sebe a pro manžela). Někdy jsem ještě bývala ve školce, protože prázdninový provoz, že. Ale většinou jsem odpočívala hlavě fyzickou prací (ostatně to dělám dodneška, i když v jiném tempu). Takže občas došlo i na mytí oken....
Umíme říct ne, dost, to stačí, už nemůžu? Umíme si ohlídat své vlastní hranice? Nebo kývneme na všechno, co po nás druzí chtějí nebo co jsme neuváženě slíbili?
Aby byl člověk ve svém životě spokojený, potřebuje i vytrvalost a houževnatost. Tomu se dávají základy už v období 3 - 6 let.
Nikdo není dokonalý - ani táta ne, přesto si zaslouží lásku, respekt i odpuštění.
…zpívá Janek Ledecký a já jeho vánoční písničky poslouchám o adventu každým rokem. Jak tak chodím na ty moje ranní výšlapy, koukám, jak je ta příroda moudrá. Je druhá polovina prosince, všechno pečlivě zasypané sněhem, mírný mráz, stromy, keře, rostliny jsou zachumlané pod peřinou a odpočívají. Odpočívají…nabírají tím sílu na další sezónu. Pole, záhony, zahrádky taky odpočívají. Jak moudré… Co...
Jsi příliš organizovaná? Nebo víc naplno prožívající? Kdysi mě ani nenapadlo se plánováním zabývat. Jsem jako člověk spíše intuitivní, plná nápadů, které se vždycky nějak daly zrealizovat. A pak jsem zbláznila a málem uštvala nejen sebe, ale i lidi kolem, páč bylo přece fajn uvést ten nápad do akce…toto se mi dělo často doma nebo ve školce, kde...
Co si máte dovolit? Cokoliv, co zvážíte a pro co se rozhodnete… A jestli jsou to maličkosti nebo velké věci, to už je na každém z nás. Když si totiž danou věc, činnost, zážitek propřemýšlíte a dovolíte koupit či prožít, když je to něco, po čem člověk baží, touží a chce to…tak si to pak úplně jinak užije. Prostě to nebude...
Dneska ráno, na velikonoční pondělí, jsme se s manželem otočili za dcerou a našimi malými vnučkami, aby je „děda vymrskal“. Během krátké „mlsací návštěvy“ jsme samozřejmě kromě ochutnání museli prohlédnout vše, co holčičky s maminkou nebo ve školce vyrobily k Velikonocům…čekali na nás velikonoční zajíčci, papírové kraslice velké i malé k zapíchnutí do květináče, malovaná vajíčka, linecké cukroví, co holky mazaly marmeládou nebo taky beránek...
...i ty nejobyčejnější zákoutí, třeba i neupravené, tak nějak zjemní, zkrásní, když jsou aspoň lehce zapadané sněhem, jako by je někdo pocukroval, jako by byly křehké, ne mrazem, ale něhou té jiskřivé nádhery...
